Horst


„Jméno?“ – „Schimanski Horst“ – „Narozen?“ – „Devátého desátý třicet osm ve Štětíně. To je dnes Polsko.“ – „No joo, já vím, nejsem blbej. Povolání?“ – „Vrchní komisař.“ – „Cože? Máte průkaz nebo služební známku.“ – „Ne, nemám.“ – „Služebna?“ – „Policejní prezidium Duisburg.“

— Až po krk v hnoji / Bis zum Hals im Dreck, 1991


Komisař z lidu

Postava komisaře Schimanského pochází z pera scénáristů Bernda Schwamma a Martina Giese . Na tvorbě charakteru postavy se výrazně podíleli i Hajo Gies, režisér mnoha dílů Místa činu, a také představitel Horsta, herec Götz George. V tehdejší německé seriálové produkci představoval Schimi hodnotový zlom. Na televizních obrazovkách se začala pohybovat ztělesněná opozice většiny tehdejších vyšetřovatelů: byly to typy uhlazených, výkonných úředníků vždy respektujících služební postup.
A Horst Schimanski? Neřízená střela zákona, která často porušuje téměř všechna pravidla a jde hlavou proti zdi. Ať tu zeď pomyslně představují nadřízení nebo jiní mocní tohoto světa. Pro sprosté slovo nejde daleko, stýká se s nižšími sociálními vrstvami i lidmi na hraně zákona, netají se svým kladným vztahem k alkoholu a neuspořádaným milostným životem. Jeho služební uniformou je vojenská bunda Parker zelené nebo pískové barvy. Je to člověk z masa a kostí se svými slabostmi i dobrými stránkami. Nade všecko ctí spravedlnost a kamarádství.

Mezara

Podle mě je svět jedna velká prdel. Pravá půlka jsou Američani, levá půlka jsou Rusové. A my tady v Evropě jsme ta díra uprostřed.
— Výměna /  Der Tausch, 1985

Mezara

Přátelství je někdy víc než láska… Horst a Thanner

Vrchní komisař Christian Thanner je přesný opak svého parťáka. Uhlazený, vždy v obleku, respektující zákony. S mnoha Schimanského postupy nesouhlasí, často kritizuje jeho ne zrovna čítankový způsob života, ale přesto mu vždycky pomůže a vytáhne ho z nejedné bryndy. Vztah Thannera a Schimanského, to je konfrontace dvou přístupů k životu. Z jejich střetu často pramení i přátelské popichování a osobitý humor. Ten má v seriálu i jinak své pevné místo a bere si na mušku opravdu vše, od oficióznosti úřednického světa přes gaye až po nacistickou minulost Německa. Přestože nová série příběhů Schimanského z 90. let a nového tisíciletí navázala na úspěch Místa činu a vedle Horsta se objevilo několik dočasných parťáků, nikdy už tu nefungovala chemie původní dvojice. Tvůrci se o to ostatně ani nepokoušeli. Thanner byl jenom jeden.

Horst Schimanski a Christian Thanner

Foto: Hermann a Clärchen Baus

Mezara

Schimi: A co se stalo?
Thanner: Někdo ho střelil z bezprostřední blízkosti do břicha a do krku. Tady před hotelem, před hodinou. Taky to nebyl příjemnej pohled, to mi věř.
Schimi: No ano, ano, samozřejmě. Ale ty si deš sednout do svýho fajnovýho vozu a oholíš se. To je ten rozdíl.
Thanner: Jo, Horste, to je prostě styl. Je to ve mně. Už to nesundáš.
— Černý víkend / Schwarzes Wochenende, 1986

Mezara

Ženy, víno pivo, zpěv…

Pivo a režná, to jsou Horstovy oblíbené nápoje, ale nepohrdne ani vínem. Horst a alkohol patří k sobě. Není to zkrátka žádný abstinent, ale taky žádný ztroskotaný alkoholik. Napije se rád, občas i ve službě, ale když se zahryzne do případu nezláká ho žádný večírek. Typickou výbavou Místa činu jsou všudypřítomné plechovky piva. Vždy řádně zásobená Horstova lednice, stánky s rychlým občerstvením v Duisburgu, lákající na hranolky a grilované klobásy, bary a hospůdky, které mají daleko k noblesním podnikům. Ale nenechme se mást. Schimi je i zapálený sportovec, milovník fotbalu a boxu, který ostatně sám praktikuje v duisburgské policejní tělocvičně.

Mezara

Schimanského ledniceFoto: WDR

Schimi: Já ji dostanu, to ti přísahám. Tohle si odpyká.
Mamut: Ne, nedělej to. Byla to přece moje holka.
Schimi: No jo krucinál člověče, a stála opravdu za to.
Mamut: Co jinýho máš dělat. Celej den se nalejvat pivem?
Schimi: To ti ale chutná pořád.
— Touha / Sehnsucht, 1999