„Jsem jenom slabá žena“— „No díky bohu“ | Best of Schimanski No. 1

Napsal


Kultovní komisař, kultovní hudba a kultovní scény. Začneme pěkně zostra. Šup! A jsme v roce 1988 v epizodě Zlomené květy. Schimi přijíždí ze služby domů. Odpočinek volá. Ale co to. V garáži čeká Manuela Prinzová, manželka zavražděného Alberta Prinze.


Mezara

Mezara

Mezara

Způsob práce s prostorem a snímání postav podtrhuje výjimečnost celé sekvence a její výsadní postavení v rámci filmu. Horsta a Prinzovou vidíme postupně v rozestaveních, která připomínají pohyb postav na divadelní scéně. Ve výtahu a následně i v tanečním sále střídají pozice – jeden v popředí, druhý v pozadí, tváří v tvář… Pohyb postav je pomalý a kamera se výrazně soustředí na jejich nonverbální gestaci, mimiku a pohledy.

Postavy jsou opakovaně (za)rámovány. Siluety na pozadí dveří, průchodů i oken tanečního sálu podprahově evokují fyzické i emocionální bariéry. Kam až můžeme ve svém jednání zajít? Které hranice lze překročit? Všechny tyto vizuální prvky zdůrazňují dynamičnost a dramatičnost vztahu ústřední dvojice a opět odkazují k divadelně pojaté scéně.

Celý díl si také pohrává s výsostně estetizovaným konceptem femme fatale. Tajemná a živočišná anima – pro muže tak svůdná a zároveň zničující – je převedena do pop-kultury 80. let. Erotická uhrančivost ženy-upíra, který vysává mužovu sílu, je tu navíc propojena s motivem tance (Prinzová vlastní taneční studio).

S nahotou síla ženy roste, zatímco ta mužova uniká a on se ocitá v podřízeném postavení. Psychicky i prostorově. Cestou výtahem do svého bytu se Horst cítí ještě pevný. Má navrch. V taneční škole stojí Schimi a Princová naproti sobě již jako rovnocenní partneři, nebo spíš soupeři. Střih. A Horst je doslovně i symbolicky na lopatkách a kamera ho snímá z nadhledu. Neví, co se s ním dělo. Má totální okno. Vládu nad sebou nabývá, až když si obleče bundu (záruku integrity svého „já“) a jakž takž se postaví na nohy.

Nostalgickou atmosféru celého dílu i této scény dotváří podmanivá hudba Dietra Bohlena, využívající dobově typického zvuku kláves. Song Broken Heroes s optimistickým refrénem „broken heroes and fallen angels / broken dreams and hearts of stone“ se ozývá v průběhu těch nejdůležitějších pasáží. Vytváří významové směřování celého příběhu, s nímž ostatně ladí i šedivé industriální prostředí Duisburgu. A vlastně i počasí. Není náhoda, že když se tento hudební motiv objeví poprvé, jsou na scéně obě hlavní postavy – Horst a Prinzová – a je krátce po vraždě. Dešťové kapky dopadají na Princovu mrtvolu a smývají make-up jeho ženy, která přihlíží celému tomu hemžení v bílých tanečních šatech.

Každý motiv tu prostředkuje nějaký význam a pomáhá budovat atmosféru celého dílu. Třeba takové světelné odlesky vrhané rotující diskokoulí představují nejen tradiční osmdesátkovou rekvizitu, ale zároveň jako by upomínaly na těkavost prožitků. A vůbec unikavost a nejednoznačnost našich životů.

Závěr celého dílu pak tvoří jakýsi pandán k probírané sekvenci. Hlavní aktéři na stejném místě, táž diskokoule, táž muzika. Horst zase bez bundy a trumfy opět drží žena. Když se Prinzová svěřuje se svými životními osudy a Horst na její zpověď odvětí

„Stala se z tebe vynikající herečka.“

máme interpretační klíč k celému dílu i k teatrálnosti mnohých scén. Život je zkrátka divadlo a vše kolem nás je scéna pro naše vystoupení.
Scéna pro zlomené hrdiny.
A padlé anděly; chtělo by se říct.

3 komentáře

    • To asi jo, že nejlepší. Taky to je jeden z prvních dílů volné epúizody, nebo-li filmu (díly mimo seriál).
      Ale hlavní vinu na tom celé má instrumentální filmová verze broken Hero, kterou na klasickém singlu nenajdeme, ani na maxisinglu. Jen ve verzi filmového soundtrack singlu – jedná se o píseň s charakteristickými synthy, které se prolívají jako hlavní námět celým filmem….
      A taky díl, kterej si pamatuju jako celý asi jako svůj první …. no i díky právě té hudbě….. no to byl rok 1988 (Silvestr)…. nebo možná výměna? když teď nad tím přemýšlím…..přišlo mi to dříve…. no ony ty dvě písničky jsou si podobné…..

      filip, 42

      Odpovědět na komentář
  1. Pre mňa jednoznačne najlepší diel zo seriálu. Vtipné scény ako Schimi skáče za podozrivým do bazéna a chytí ho za gule, Schimi sa vyhráža p. Prinzovej a prekoprcne sa cez gauč a naj scéna, kde sa zobudí nahý ráno a nevie, čo sa dialo s ním a s p. Prinzovou. Plus úžasná hudba a tvrdý život v Duisburgu.

    Odpovědět na komentář

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *